Plachtaři

Plachtařský odbor byl zakládajícím odborem ústeckého aeroklubu. Od to doby prošel mnohými změnami, ale byl vždy jeho hlavní součástí. To vyplývá i z historie aeroklubu.

Prošel si svými krizovými obdobími, ale na počátku 80. let minulého století se začal rozvíjet. Zejména pod vedením tehdejšího náčelníka aeroklubu (v současné době je tato funkce pojmenována vedoucí letového provozu=VLP) ing. Miloše Mládka dochází k zesílení sportovní činnosti, chodí se často na přelety a na letišti začínají vyrůstat první piloti, kteří se po mnoha letech účastní plachtařských závodů. Takovými byli například Jaroslav Markl, Ivan Novák, Michal Pirkl, Jitka Sotonová, Karel Faltus ml., Martin Kočí a také Jiří Trnka, který se vypracoval až ke zisku titulu Mistra republiky. Ivan Novák byl také prvním plachtařem z Ústí, který se zúčastnil ještě tzv. federálního mistrovství, kdy spolu létali plachtaři z Čech a Slovenska. Rozvíjelo se nejen soutěžní létání, ale stoupal i počet pilotů, kteří získávali tzv. odznaky FAI. V součanosti je 11 pilotů nositeli zlatého plachtařského odznaku a tři jsou držiteli nejcenějšího zlatého odznaku s třemi diamanty.
Pojďme si však říci nejprve, jak se takový žáček po získání pilotního diplomu může dále rozvíjet a v neposlední řadě si povíme také více o letecké technice, kterou má k dispozici ústecký aeroklub.

Jakmile žáček dokončí výcvik a úspěšně složí praktické a teoretické zkoušky, pak získal základní dovednosti pilotního umění - umí bezpečně vzlétnout pomocí navijáku nebo vlečného letadla, bezpečně provádí přímočarý let a umí zatáčet, zvládne to nejdůležitjší a to je bezpečné přistání. Umí také zvládat veškeré komplikace, které ho mohou potkat během létání. Čeká ho však to nejdůležitější a pro plachtaře to nejzákladnější, naučit se využívat termické stoupavé proudy, ve kterých získá výšku, kterou následně využije k přeskoku=letu k dalšímu stoupavému proudu. Větroně totiž nelétají na vítr, jak se mnozí laici domnívající, ale na stoupavé prody, což jsou vertikální pohyby vzduchu, která vytvářejí na jarní nebo letní obloze známé kupovité oblaky, které se nazývají kumuly. Čerstvý pilot se tak seznamuje se zákonitostmi vzniku takových proudů a často poznává i jejich záludnosti, kdy přistává, protože "mu došla termika". Vyvrcholením a ukončením tzv. pokračovacího výcviku, který navazuje na výcvik základní, je splnění 5 hodinového letu v termice. Jde o prubířský kámen, protože kdo takový let nezažil, neví nic o bolavých zádech, ztuhlých nohou a posunování ručiček hodinek očima dopředu... Po přistání však nastává velká euforie, která vynahradí dříve popsané pocity během letu. Následuje blahopřání od kamarádů a většinou hození do bazénu, aby to pilotovi dále dobře létalo. Tím má pilot splněnu jednu ze tří podmínek pro zisk stříbrného FAI odznaku, kterému se říká "stříbrné C". Další podmínkou je převýšení 1000m. Převýšení je výkon , kdy se měří rozdíl mezi nejnižší a nejvyšší výškou dosaženou během plachtového letu, tedy bez pomoci jakéhokoliv pohonu. Aby se tento výkon dal měřit, na palubě kluzáku má pilot záznamové zařízení, které se mu lidově říká logger. Oficiální název je letový zapisovač. Ten využívá pro určení polohy signálu GPS a ukládá je s dalšími údaji do paměti. Po přistání se stáhne soubor, který lze analyzoat v tzv. prohlížečích jako je SeeYou nebo Strepla. Posledním úkolem je let na vzdálenost nejmén 50km. Pro nového pilota je to mnohdy poprvé, kdy opouští bezpečné místo na přistání - domácí letiště a vydává se na let s využitím termických proudů na vzdálenost minimálně 50km. Pilot tak poprvé letí v neznámém terénu a mnohdy poznává první přistání do terénu, kdy nováčkovskou chybou se připraví o možnost splnit tento úkol. Pokud přelet splní, pak se stává pilotem-sportovcem a otevírá se před ním možnost svoje schopnosti rozvíjet. Jaké jsou tyto možnosti....
Někteří piloti neradi chodí na přelety a věnují se létání kolem letiště. Druhá skupina však plní sportovní úkoly. To znamená, že si naplánuje trať, jejíž délka a směrování je dáno meteorologickou situací a zkušenostmi pilota. Piloti začínají na vzdálenosti 100km , ale postupně vzdálenost zvyšují. V současnosti je rekord na vzdálenost uletnutou na větroni přes 2 500km. Takový let je možno uskutečnit jen v určitých oblastech a takovéto lety jsou výjimkou a létají se podle And v Jižní Americe. Ale i na našem území byly dosaženy lety na vzdálenost 1000km. Dosáhli ho však čeští plachtaři s velkými zkušenostmi - jmenujme Tomáše Suchánka a Miloše Dederu. V ústeckém aeroklubu nejdelši let uskutečnil Jiří Trnka na kluzáku VSO-10 a to o délce 750 km. Při letu se hodnotí nejen vzdálenost, ale i rychlost. Čím rychleji pilot letí tím více bodů získá. Pilot může posílat své lety na českou online soutěž CPS - Celostátní plachtařské soutěže, ze které jsou vybrány tři nejlepší lety. Velmi aktualní je tzv. OLC - On Line Contest (něco jako soutěž v přímém přenosu), kde pomocí internetu pilot zašle soubor z loggru a tak je vidět každodenní nálet pilotů a navíc si každý může stáhnout záznam přihlášeného pilota a prohlédnout si ho v již zmíněných programech. Mohou se také kvaifikovat na plachtařské souteže v ČR. Kromě soutěží, které pořádají některé aerokluby, každoročně se létá několik postupových závodů. Nejvyšší soutěží je Plachtařské mistrovství republiky. Mladí plachtaři mají svoji juniorskou soutěž. Ti nejlepší se potom stávají reprezentanty České republiky na mezinárodních závodech.

Ti, kteří neholdují závodnímu létání, mohou plnit výkony podle sportovních řádů - mohou tak získat "zlaté C" po případě k němu tři diamanty. Za co se "zlaté C" uděluje? Je to let na vzdálenost 300km a převýšení 3000m. A za co diamanty? První diamant se uděluje za let na vzdálenost 500km, druhý za převýšení 3000m, třetí pak za let na vzdálenost 300km na uzavřené trati. Uzavřená trať znamená, že pilot se vrátí do místa vzletu.

Nyní se podívejme na techniku, který má ústecký aeroklub k dispozici. Jednak to je dvousedadlovou větroň typu L-13 Blaník, který byl dlouhou dobu vyráběn v Letu Kunovice v České republice. Tento větroně je určen ke školení mladých pilotů, ale v solo obsazení slouží i ke kondičním letům a také díky nezáludným vlastnostem jsou určeny mladým pilotům k získávání zkušeností zvlášt při prvních letech v termice. Kluzáky, které slouží již ke sportovnímu létání, je kluzáky ASW-15 německé výroby, který je zejména využíván závodníky našeho aeroklubu při účasti na plachtařských soutěžích. Mnozí piloti si rádi zalétají na obnoveném veteránu VT-116 Orlík, který byl rekonstruován s pomocí německých přátel. Orlík byl vyráběn v Orličanu Sopotnice. Ke vzletům kluzáků slouží naviják H-IV Herkules IV.

Několik členů aeroklubu vlastní i soukromé kluzáky - jedná se o typy Mosquito, LS-3, Discus, Speed Astir a K-6E.

Předhůří Orlikých hor a členitý terén vytvářejí velmi dobré podmínky pro plachtění v okolí Ústí nad Orlicí. Snadno lze navázat na Orlické hory a provádět dlouhé přelety ve směru východ-západ a zpět. Také na Českomoravskou vysočinu není daleko, stačí přeskočit rovinu na spojnici Vysoké Mýto-Litomyšl a můžete navázat na velmi dobré stoupání na Vysočin. Tak snadno dostanete až na Vltav a dobré termické podmínky na Vysočině i v pozdních odpoledních hodinách vám dovolí se vrátit bez problémů zpět. Plachtařský odbor také zajišťuje soustředění pro české aerokluby a kluby ze zahraničí, kteří si rádi k nám přijedou zalétat.