Něco z historie ústeckého létání
Počátky plachtění v Ústí nad Orlicí
 
První zmínky o létání v Ústí nad Orlicí jsou z roku 1912, kdy na loukách u stodol "Na Štěpnici" přistál Evžen Čihák. Stodoly jsou již dávno zbourány a na místě přistání je nákupní středisko, kolem kterého je postaveno sídliště. Další potvrzená zmínka o leteckém dění v Ústí pochází až z roku 1928, kdy Masarykova letecká liga Olomouc učinila na stejném místě letovou Transport na startukázku své techniky. Létaly se již tehdy vyhlídkové lety - okruh Černovír, Libchavy a přes město přistání. Let stál 50,- Kč a dle dobových záznamů šlo tehdy o dost velké peníze. Přesto byl zájem obrovský. Přelomový je rok 1937, kdy i v Ústí nad Orlicí je založena odbočka MLL a její aktivní složka - plachtařský odbor. Předsedou se stal Václav Sochor, jednatelem JUDr. Petr a pokladníkem Karel Čáp. Vedoucím plachtařského odboru a zároveň náčelníkem a instruktorem se stal vojenký pilot v záloze Josef Mikuláštík, který absolvoval kurz na Rané u Loun. S partou nadšenců pak začal stavět v budově gymnázia podle výkresové dokumentace kluzák. Podle dochovaných dokumentů prvními žáky plachtařského odboru byli: Karel Mudrůněk - student, Jaroslav Koula - úředník, Ota Černý - student, Jiří Vykydal - úředník, Zdeněk Nálevka - úředník, Jaromír Kříž - pekař, Antonín Šponar - úředník, Ota Sršeň - úředník, František Kymr - odborný učitel textilní školy, Jaromíra Zajíčková - odborná učitelka, Karel Klouček - student průmyslové školy strojní. Na podzim 1937 tato skupina chtěla začít létat, ale výstavba vlastního kluzáku nepostupovala tak rychle. Proto výbor provedl sbírku a ta umožnila zakoupit od fy Sodomka z Vysokého Mýta kluzák typu Skaut Standart. A tak se tato skupina sešla 5.9. 1937 v dnešní Jilemnického ulici, kde v domě, ve kterém dnes sídlí Křest větroňů Elektro Franc, měli uložený v garáži kluzák. Ten ručně vynesli v dílech (2x křídlo + trup na podvozku) na kopec "Kočičí hlava", který je nad tratí Ústí nad Orlicí - Letohrad. Létalo se v místě, kde trať začíná zatáčet k Libchavám. Les zde tehdy ještě nebyl a jedinou překážku tvořila trať. Létalo se jen o nedělích. Nejprve balancovali v silnějším větru a učili se ovládat kormidla na zemi, pak "pojížděli" po zemi pomocí gumového lana. Teprve sedmá letová neděle byla skutečně letová a bylo dosaženo letů v trvání 14 - 18 vteřin. Posouvali start čím dál výše a dosahovali délky letu kolem 30 vteřin. Tak se většině podařilo splnit zkoušku typu "A", která vyžadovala přímočarý let v trvání nejmén 30 vteřin. Letová sezona byla ukončena 19.12. 1937. Na konci roku 1937 došlo pak v dnes již zbouraném hotelu Friml k předání výkonostních odznaků a legitimací za zkoušku "A". Zajímavé je, že v tomto roce se aktivizovala i německá skupina plachařů z Hylvát, která měla svůj vlastní kluzák a občas létávala s českými plachtaři na "Kočičí hlavě". V roce 1937 začala také s prvními skoky "Nebeská blecha" pana Bíny. Pan Bína ji začal stavět v roce 1935. Nebyl však členem ústecké MLL a svoji činnost prováděl na letišti ve Vysokém Mýtě. V roce 1938 začala sezóna nebývale brzy a to již 27.2. Plahtaři létali s nově postaveným kluzákem "Zögling", Skaut měl ještě poškozené křídlo z konce roku 1937. Všichni se snažili splnit odznak "B", který vyžadoval nejmén 5 letů v trvání 45 vteřin. Všichni tuto podmínku splnili 24.4. 1938, kdy se létalo již z nejvyššího bodu kopce. Odznaky jim byly předány 15.5. 1938 na ústeckém náměstí, kde se křtily oba kluzáky, jak nový kluzák, tak opravený Skaut. Tím lety v roce 1938 skončily. Příčiny byly dvě - zostřená mezinárodní situace a travní porost na soukromé louce na "Kočičí hlavě". Dva členové odešli do kurzu na Ranou pro získání podmínky "C". Karel Klouček se vrátil jako jeho držitel "C" a plachtařský isntruktor. Bohužel druhý člen odboru Jarda Koula zahynul na Rané při zkušebním letu, kdy se srazil s druhým kluzákem ve vzduchu. V září při záboru pohraničí došlo k tomu, že kopec "Kočíčí hlava " se stal součástí Sudet, také ihned po obsazení Němci 16.3. 1939 byl veškerý materiál - letadla, písmenosti a finance klubu zabaveny. Josef Mikuláštík odešel přes Polsko a SSSR do Anglie, kde létal v řadách RAF. Po válce sloužil jako voják z povolání v Brně a do Ústí jen občas dojížděl.

Poválečná léta - budování letiště u Pánova kříže
 
 Po osvobození se sešli plachtaři 9. července Na Kočičí hlavě 19461945 v hostinci U Malinů na ustavující schůzi Českého národního aeroklubu, který se po válce stal garantem sportovního létání. Sešlo se 30 členů a byl zvolen nový výbor ve složení ing. J. Kříž - předseda, K. Mudruněk - jednatel, O. Sršeň - pokladník, K. Klouček - náčelník, K. Bína, J. Mikuláštík, J. Hác, A. Šponar - členové výboru. Z dalších členů jsou dokumentována jména: Janeš, Jakimčík, Brožek, Mudruňka, B.+J. Rosslerové, Fišera, Boušek, Bureš, Dědour, Faltus, Čáp, Štěrba, Balous. Karel Klouček - 1950Členové se vypravili do Lanškrouna, kde nalezli kluzák SG 38 a vybavili se truhlářskými stroji a nářadím. Gumové lano pro starty našli až v Králíkách, kde museli vysvětlit a přesvědčit místní úředníky, že to není kabel. Kočičí hlava se stala opět místem pro létání, ale terén přestával vyhovovat. Také se ukázalo, že kluzák SG 38 má zlomený zadní nosník křídla a bylo ho nutné opravit. Vzhledem k tomu, že díky drátům u želeniční trati se stávalo létání na Kočičí hlavě nebezpečné, byly lety zde ke konci roku 1945 ukončeny. V roce 1946 tak létali společně s třebovskými plachtaři na Třebovských stěnách mezi obcemi Skuhrov a Horní Houžovec. Třebovští plachtaři tehdy měli kluzáky SG 38, GB I a přidělený kluzák GB II. Motorový odbor představoval pan Bína, který začal znovu zdokonalovat svou Nebeskou Blechu. Protože létal i ve Vysokém Mýtě, zjistil, že je zde na prodej motorák Piper Cub za 80 000,- Kč. Proto před vánocemi aeroklubáci upravili louku pod hřbitovem vedle silnice na Libchavy a 22.12. 1946 zde přistál J. Mikuláštík s Piper Cubem OK-YHH. Na jaře 1947 byl přelétnut zpět na letiště ve Vysokém Mýtě.
 
 V roce 1947 zraje myšlenka na vybudování nového S prvním sněhem v roce 1948 byl hangár pod střechouletiště. Nejvýhodnější se zdál pozemek u Pánova kříže. Pozemky byly obecní a byly propůjčeny zdarma k vybudování letiště. Majetek aeroklubu byl přestěhován do dřevěného baráku, kde dnes stojí Základní škola bratří Čapků. Aeroklub zakoupil nákladní automobil KDF. Na letišti ve Vysokém Mýtě se vyškolili 3 noví motoroví piloti - Bína, Klouček, Šponar. 12.9. 1947 se konal letecký den. Přislo kolem 5 000 diváků.Létání zima 1948-pilot Karel Bína, Josef Hác Aeroklub se tak prezentoval na veřejnosti a stal se součástí dění v Ústí nad Orlicí. Opětně vzrostl počet zájemců o létání a uzrála myšlenka postavit na novém letišti u Pánova kříže hangár a to právě v blízkosti onoho Pánova kříže. Rok 1948 je rokem stavby hangáru. Nejprve bylo nutné vykopat studnu a amatérsky vyrobit betonové kvádry na stavbu. Jako hlavní projektant a stavbyvedoucí se osvědčil Josef Hác. Dne 28.10. 1948 byl vybetonován práh pro vrata a na konci listopadu byla veškerá technika včetně Piperu Cub OK-YHH pod střechou. Protože piloti chtěli dohnat létání, které celý rok zanedbávali, létali i na vánoční svátky, i když v roce 1948 velmi mrzlo a bylo málo sněhu. Rok 1949 byl velmi slabý. Vzhledem k politické situaci byl Piper Cub přelétnut do Žamberka, kde byla soustředěna motorová technika a hlídána. Naviják ústečtí plachtaři neměli a tak si chodili zalétat do plachtařských škol. Další rok, přesně 25.6. 1950 byl Piper Cub přelétnut K. Kloučkem ze Žamberka do Ústí. Zde se udělalo jen pár kondičních letů a opět byl přelétnut do Žamberka. Tím činnost motorového odboru prakticky na ústeckém letišti na dlouhou dobu skončila. Piper byl přelétnut do Chocně a pak se ztratil neznámo kam. Od roku 1951 byl Aeroklub přejmenován na Doslet. Aeroklub Ústí nad Orlicí v tomto roce provozoval dva kluzáky SG 38 a jedenŠkolní větroně Kmotr a Pionýr GB-IIb. Přestalo se definitivně létat na Zničení Galánky a BejbinyTřebovských stěnách a létalo se jen na ústeckém letišti. Přicházejí noví členové - Řehák, Gregor, Macek, Vytlačil, Šenk, Rubek, Pácl, Limberský, Samek. V roce 1952 byly ústeckému aeroklubu přiděleny další větroně - 2x G-IIb, Šohaj 125 a Galánka 124. Dne 14.8. 1952 se uskutečnil první přelet kluzákem - provedl ho Gustav Janeš na větroni G-IIb OK-0413 v délce 71 km. 8.5. 1952 však došlo ke zničení dvou větroňů - Galánky a G-IIb, kdy plachtař Rubek nezvládl přistání a Bejbinou vrazil do Galánky. V roce 1953 končí Karel Klouček jako náčelník a je vystřídán Jaroslavem Kubišem. Ten je následně v roce 1955 vystřídán Miroslavem Samkem. V roce 1955 přicházejí do aeroklubu první školní větroně VT-109 Pionýr. Školilo se však i na větroni LG-130 Kmotr. V roce 1955 se tak mění název Doslet na Svazarm, pod jehož hlavičkou fungovaly aerokluby až do roku 1989. V roce 1961 je dokumentována první činnost parašutistů na ústeckém letišti a přichází první celokovový kluzák L-13 Blaník. V roce 1961 si mohli ústečtí piloti vyzkoušet i akrobacii na VT-7 Luňáku. V roce 1967 pan Bína dostal konečně po dlouhých a úmorných letech zkoušení a experimentování do vzduchu Nebeskou Blechu, kterou začal stavět v roce 1935. Ta byla následně převezena do Národního technického muzea, kde zaujala 15.5. 1968 místo zavěšena pod stropem. 


Rok 1968 - zahájena výstavba nového letiště nad Černovírem
 Výstavba správní budovy na novém letišti
C-105 alias Z-126 OK-IFDRok 1968 je přelomový nejen pro celý český národ, ale i pro ústecké plachtaře, protože díky výstavbě nového sídliště je omezena činnost letiště. Proto jsou vybrány pozemky nad obcí Černovír a v roce 1968 a 1969 probíhají terénní úpravy a výstavba provozní budovy a hangáru. Od roku 1969 se létalo na nové ploše, i když kluzáky byly přetahovány na novou plochu ze starého hangáru. Celá výstavba byla ukončena v roce 1971 a byly vybudovány - administrativní budova, hangár, vodárna, čerpací stanice. Aeroklub Ústí nad Orlicí patřil v té době mezi jeden z větších aeroklubů v tehdejším Východočeském krajském aeroklubu. Za finanční pomoci Perla n.p. byla zgenerálkována C-105 OK-IFD, kterou aeroklub využíval.


  
70.léta - dostavují se sportovní úspěchy
 
Na počátku 70 let však přichází pád. Ten je způsoben úletem pilota Macka na větroni L-13 do Rakouska. V té době již Macek měl v Ústí nad Orlicí zakázáno létat, ale využil neznalosti této situace a v AK Moravská Třebová si vypůjčil Blaníka a ulétl. Pro ústecký aeroklub to mělo nedozírné následky. Prověrky, zákazy létání. Při obnovení létání zbylo na letišti z původních členů jen malá hrstka. V podstatě náčelník, předseda, 2 bezmotoroví instruktoři a jeden sportovec. Aeroklub se však nevzdal, byl proveden velký nábor mezi modeláři a řada se jich přihlásila do výcviku. Ti dali základ znovuzrozenému aeroklubu a v dalších letech se podíleli na funkcích v aeroklubu a řada z nich se stala instruktory. Mezi všemi jmenujme - Miloše Mládka, Karla Faltuse st., Jaroslava Heraina a další. V roce 1976 na podzim dochází vinou pilota L-6O z Nového Města n. Metují při výsadcích k poškození vrtule. Závěr komise? Špatný povrch provozní plochy. Takže celý rok 1977 hostují členové AK Ústí n.Orlicí na letišti v Žamberku, zatímco letiště je rozoráno, vyrovnáno a znovu oseto.
Pak se však již rozjíždí řada turnusů základního výcviku, které vychovaly řadu velmi dobrých pilotů, Jaroslav Markl ve VSO-10kteří v dalších dobách dali základ sportovním úspěchům aeroklubu. Aeroklub, který byl určen k likvidaci a provozoval s dvěma L-13 a jedním VT-16, dokázal při absenci vlečného letounu (ten byl umístěn pro AK Ústí na letišti ve Vysokém Mýtě a jeho získání bylo velmi obtížné) dosáhnout řady hodnotných sportovních výkonů. V roce 1985 přichází do aeroklubu první VSO-10 OK-5606. V tomto roce se stal Ivan Novák vítězem obnovené soutěže Pohár Železných hor. V roce 1987 také první ústecký pilot získává zlaté "céčko". Tímto pilotem byl Jaroslav Markl. V roce Obrázek z letního soustředění1988 je dokončena výstavba střediska tehdejšího Slovairu na letišti v Ústí a aeroklub získává v tomto roce druhou Vosu s imatrikulací OK-7526 a na podzim L-13SW Vivat OK-8109. Končí také životnost VT-116 OK-6407. V roce 1989 dosáhli ústečtí plachtaři dalších dobrých umístění na plachtařských závodech. Ivan Novák obsadil 6. místo na PM ČSR. Na KPS skočili J. Markl 5. místo, V.Trnka 13.místo a M.Pirkl 23.místo (2. místo na Poháru Železných hor v roce 1988). Příslibem bylo také 2. místo na PŽH Karla Faltuse ml. a 5. místo Jiřího Trnky, kterému bylo v době konání závodů 18 roků. Pokračovalo také získávání zlatých "céček" - Petr Sloupenský, Karel Faltus st. a Ivan Novák. Revoluce v roce 1989 přinesla změnu i do života aeroklubu. Jednak jsme získali natrvalo vlečnou Z-226MS OK-MGV, jednak nám nová situace pomohla navázat kontakty s Aeroklubem Goppingen v SRN. Také byla zavedena výroba, která umožnila v roce 1992 zakoupení větroně ASW-15B OK-3306 z přebytků LSC M.Třebová. Další větroň stejného typu zakoupil Pavel Urban -  ASW-15B OK-5310. Momentálně je tento kluzák v držení našeho člena Martina Kočího. Jiný pohled na kluzáky -veterány umožnil obnovení provozu veterána VT-116 OK-6407 nyní létajícího pod imatrikulací OK-6907. Generální oprava a všechny nutné zkoušky byly provedeny za pomocí Jirky Jakla z AK Goppingen.

Rozvíjí se též činnost ultralehkého odboru. Martin Kočí a Jiří Trnka po juniorkách 1995. Trnka obsadil 2. místoNejprve si skupina nadšenců ze stavebnice postavila UL letoun D-7 Straton, potom se hlásí již další piloti a v současnoti je tento odbor velmi aktivní. Proto v letošním roce byla dokončena stavba soukromého hangáru UL, kteří si tito nadšenci postavili.  UL odbor každoročně pořádá navigační soutěž pro UL letadla.
Sportovní úspěchy pokračovaly zejména na poli bezmotorového létání. Na I. mistrovství ČR v roce 1994 se umístil Ivan Novák na 6.místě, kalich hořkosti si vypil nováček Jiří Trnka, který skončil na 40. místě. Vše však napravil na Mistrovství juniorů a akademiků v Křižanově, kde zvítězil. Martin Kočí v té době obsazuje 2. místo na PŽH. V roce 1996 Jiří Trnka jako první pilot v ČR překonává na VSO-10 hranici 750 km a také se v tomto roce se na Plachtařském mistrovství repubiky stává mistrem republiky. To mu zajistilo místo v reprezentačním družstvu plachtařů a v roce 1997 se zúčastnil Plachtařského mistrovství Evropy ve standardní třídě, kde obsadil velmi pěkné 8. místo. Martin Kočí zde létal v klubové třídě.
 
Dalšího významného úspěchu na sportovním poli bylo dosaženo v roce 2006, kdy se Ivan Novák stal mistrem republiky v klubové třídě.
 
 
Základní výcvik - úspěch dalšího rozvoje létání
 
 Závěrem je nutno říci, že sportovní úspěchy pokračují i v následujících letech a ústečtí plachtaři se pravidelně účastní vrcholných plachtařských závodů jak v republice, tak ve světě. Nelze ani zapomínat na zdárný a rychlý základní výcvik v našem aeroklubu, který bez nároku na odměnu zajišťují instruktoři ústeckého aeroklubu. Mladí plachtaři tak mohou čerpat mnohé zkušenosti od ostřílených závodníků.
Také základní výcvik parašutistů se v posledních letech zintenzívnil a přivedl do řad aeroklubu značný počet mladých parašutistů. Aeroklub Ústí nad Orlicí také již poněkolikáté zorganizoval parašutistickou soutěž Orlický pohár, který se stává mezi parašutisty velmi populární.
Na podpoře sportovní činnosti našeho aeroklubu se výraznou měrou podílí i Město Ústí nad Orlicí, které každoročně na podporu sportovních aktivit přispívá ze svého rozpočtu značnou částkou peněz. Tak je s jeho pomocí nejen zajišťován základní výcvik, ale i významné sportovní úspěchy, které přispívají k propagaci Ústí nad Orlicí.

 

 


Zpracováno systémem WEBEasy od firmy TH SOFT. Vytištěno ze stránek www.lkuo.cz 29. 3. 2024, 08:03